Saunování novorozenců a kojenců

Novorozenci a kojenci

Článek pojednává o saunování novorozenců a kojenců. Autorem je MUDr. Antonín Mikolášek.

Se současným vzestupem počtu saun v rodinných obydlích a se snahou některých veřejných regeneračních center (baby klubů apod.) obohatit svůj program i o saunování nejmenších dětí (jako obdobu „plavání“ s kojenci), vzrostla potřeba informací o vhodnosti, případně o způsobech aplikace saunové lázně u dětí nejčasnějšího věku života.

Není sporu o tom, že se k tomu mají vyjadřovat především lékaři, kteří jsou rodiči těchto dětí stavěni před nutnost vyjádřit své stanovisko ohledně saunování i u těch nejmladších dětí. Často je jim pokládána otázka, zda je saunová lázeň právě pro děti této věkové kategorie vůbec vhodná a nakonec i nutná. Důvodná je určitá nejistota rodičů, zda mají či mohou saunovat věkově nejmladší děti (tj. po porodu až do 1. roku věku), a to zejména v rodinách, které si pořízením vlastní sauny (či aspoň saunové kabiny) a vlivem osobních pozitivních zkušeností se saunováním vytvořily podmínky k saunování také svých dětí.

V této záležitosti je patrný i rozdílný – jednak kladný, ale opatrný, jednak zamítavý - postoj lékařů při odpovědi na otázky rodičů. Není divu, zájem dnešní lékařské generace je zaměřen na kauzální metody léčby, takže např. fyzikální stimulace – jaké poskytuje i saunová lázeň – nemají v této léčbě prioritu. Vzhledem k intenzitě fyzikálního media saunové lázně však musí být zaujat zasvěcený postoj.

Pro informace o saunování nejmladších dětí se musíme obrátit především k obyvatelům Finska. Pro ně je saunování novorozenců a kojenců pravděpodobně především projevem vztahu k prastaré tradici této lidové lázně. Napovídá tomu mezi jiným finský národní epos Kalevala, který obsahuje také vyprávění, jak "Louhi, baba stará kolozubá zavedla ji (-pozn. černou slepou Tuoniovnu, kterou povalil a obtěžkal východní vítr) tajně v lázeň, ukryla ji do lazebny..., lázeň teple vytopila..., vzývat započala: ...Ó, Jumalo, pomoz ženě, jež se svíjí ležíc v husté páře lázně! ... (a zřejmě zásluhou vyžádané božské pomoci) Tuoinovna devět synů porodila za jediné letní noci, při jediném lázně vytopení“... Jeden starý hymnus zpívá o Ježíši narozeném v sauně.

Dřívější porodní praktiky spočívaly také v tom, že porodní bába vložila čerstvě narozené dítě na nejvyšší pryčnu vyhřáté saunové prohřívárny, aby se seznámilo s lázní prý pro zisk síly a vytrvalosti. Kam zachovávání tradice může vést, svědčí zpráva o jednání matek, jimž se narodilo dítě s anencephalií. Matky po narození těchto dětí tajně žádaly ústavní personál, aby hned po porodu a bez vědomí lékaře bylo jejich, byť těžce poškozené dítě, položeno na nejvyšší stupeň pryčny vyhřáté saunové prohřívárny. Prý se tak mělo zjistit, zda dítě v maximálním teple vůbec přežije. Dnes k tomu zřejmě již nedochází. Finské matky saunují se svými zdravými novorozenci mnohdy už po odpadnutí zaschlého pupečníku a saunování s kojenci všeobecně považují za součást běžné životosprávy rodiny.

Někteří severští lékaři však vyjadřovali své námitky vůči saunování novorozenců a kojenců. Jejich odpor má dokonce staré kořeny. Lze je doložit např. ve spisu Královské švédské lékařské akademie, která v roce 1756 vydala pro finské rodiče poučující text ve finštině s názvem "Péče a ošetřování malých dětí, jak je povinností všech křesťanských rodičů" v zájmu odstranění saunování finských dětí pro jeho škodlivé účinky, kde se píše: „Ve Finsku je zvykem, že matky nesou do sauny své děti, sotva dva dny staré, což spolu s jinými ztřeštěnostmi způsobuje časnou smrt dítěte a mohlo by vyvolat dojem dobře uváženého zlého činu." Dále bylo uvedeno jako pošetilost, že rodičky používají saunovou lázeň k porodu. Ve spisku byl dále sdělen názor, že saunování působí určitá onemocnění očí a křeče, zároveň i vrásky kůže.

Také tehdejší mimo skandinávští pozorovatelé hodnotí peiorativně pobyt malých dětí v horkovzdušné lázni (nejde ovšem o skutečnou saunu, nýbrž o její středoevropskou alternativu). Martin 1765 odmítá lázeň, protože "není vhodné tak brzo děti mýt" a zároveň popisuje děti jako "polomrtvé a upadající do hlubokého spánku", což považuje za projev nemoci. Neudává však k tomu stavu zda během či po ukončení lázně. Pobyt dětí v horkovzdušné lázni odmítá jako nezodpovědný a spojuje s ním i tehdejší vysokou mortalitu dětí. Jiné její důvody neudává, pravděpodobně mu nebyly známy. Souhlasí však s lázní nedělek samotných.

Uplynulé čtvrttisíciletí však ukázalo, že finské matky lékařská varování nepřesvědčila. Finští autoři, kteří dnes referují o historii saunování a jeho dnešním používání ve Finsku, neopomíjejí konstatovat, že ještě na počátku 20. století finské ženy v saunách rodily a že v současnosti pravidelně saunuje se svými rodiči až 70% kojenců do jednoho roku a dětí do 2 let věku již v 95%! Mimo toto věkové období i v současné době saunují finské matky společně se svými dětmi prakticky až do věku 7 let, kdy je dětem již dovoleno saunovat se svými sourozenci či případně i mimo rodinu se spolužáky a kamarády v saunách sportovních či jiných klubových zařízení, případně i s dospělými stejného pohlaví.

Diskrepance mezi prastarou praxí ve Finsku a nedostatečnou úrovní tehdejších medicínských poznatků je ovšem snadno pochopitelná, ale –kupodivu- projevuje se mnohdy i dnes i u nás. Obava z poškození dětského organizmu se týká předpokládané nezralosti termoregulace novorozenců a kojenců a u nás vedla dokonce i k transpozici těchto obav i do věku batolat. Jako její odůvodnění se uvádí nedostatečně strukturovaná cévní složka termoregulace a nedostatečná sudomotorika. Jak se ukázalo, týká se to dětí do jednoho roku a ještě jen tehdy, jsou-li vystaveny dlouhotrvající expozici horku.

Nutně vzniká také otázka, jak to, že se v nepředstavitelném kvantu finských dětí, saunovaných brzo po narození stovky let svými rodiči bez lékařského dohledu, prakticky neobjevují seriózní práce o závažných komplikacích, ne-li úmrtích právě ze selhání "nezralé" termoregulace. Možná, že by si tento nejméně tisíce let trvající fenomén saunování novorozenců a kojenců v Finsku přece jenom zasloužil i u nás experimentální pozornosti. Zatím se musíme spokojit s pozorováními odjinud.

V popředí stojí nyní poznatky současných lékařů z Finska, kteří podávají zprávy o saunování dětí všech věkových kategorií nejméně již půl století. I když převažuje sledování dětí až od batolecího věku, lze z nich vydělit i zkušenosti a názory o reakcích na saunovou lázeň u novorozených dětí a kojenců, které zde předkládám. Postupně se objevují potvrzení empirických poznatků se saunováním dětí této věkové kategorie z Německa a do jisté míry i z Česka. Seřadím je podle některých témat.

Pokud se týká zahájení saunování u finských dětí, udává většina finských autorů jejich průměrný věk 4,5 měsíce asi u 70% kojenců. Menší podíl je přinášen do prohřívárny sauny již v 1. měsíci, zhruba stejný dokonce již 3.-7. den. Koncem 2. roku již saunuje 95% finských dětí. Z Německa pochází sledování 22 dětí ve věku 3-12 měsíců. U nás jsou jen ojedinělé informace o saunování nejmladších dětí od rodičů, kteří se toho odvážili. Schází tedy dostatečné informace o saunování jak novorozenců, tak i mladších kojenců do jednoho roku. Z jednoho přehledu vyplývá, že v roce 1986 z 2466 saunovaných jeselských dětí bylo 39% dětí blízkých konečné hranici 2 let věku. Na počátku 2 let se začalo saunovat s dětmi jen ve 4%.

Frekvence saunování finských dětí je 1-2x týdně v 78%, 1x/14 dní v 7%, ostatní nepravidelně, asi 1,7% nesaunuje vůbec. Jako důvod této absence bylo uvedeno, že 1 dítě je astmatik, jedny rodiče nemají vlastní saunu, 4 děti neměly rády horko a dvěma rodinám se zdálo, že dítě je na saunování příliš mladé (7 a 8 měsíců). Za další překážku saunování (byť dočasnou) je uváděna horečka a rýma (v 50%). S těmito poznatky se plně shoduje praxe sauování s malými dětmi i z nás.

Autoři se shodují na maximální výši teploty vzduchu pro děti v prohřívárně kolem 70-80°C. Zřejmě jde o hodnoty těsně pod stropem saunové prohřívárny. Údaje o výši teploty horkého vzduchu v prohřívárně sauny jsou totiž závislé na výšce měření. Předpokládáme-li, že údaje ve finských pracích se vztahují na mezinárodní úzus měření (tj. 175 cm nad podlahou v rohu prohřívárny diagonálně vůči topidlu), pak jsou teploty prohřívacího pásma podstatně nižší a to podle výše roviny použitého lehátka pryčny, většinou ve výši 50 cm. Jestliže se děti nachází na tomto prvním stupni pryčny, jsou prakticky vystaveny již jen nejnižším hodnotám hypertermického pásma teploty vzduchu (kolem 50° - 60°C). Vzhledem k trojnásobně nižší hodnotě vlhkosti vzduchu v této úrovni, nejsou ohroženy náročným termickým stimulem, jako by tomu bylo buď ve vyšším tepelném pásmu směrem ke stropu prohřívárny anebo v 100% vlhké parní lázni.

Z této fyzikální situace vycházíme i u nás. Tabulka uvádí tyto vztahy hodnot:

Výše měření	Mezinárodní úzus teploty vzduchu	Rel.vlhkost
200 cm	100-105°C	2-5%
175 cm	96°C (pro děti 86°C)	10%
90-100 cm	75°C (pro děti pod 65°C)	20%
45-50 cm	65°C (pro děti pod 55°C)	30%
0 cm	45°C (pro děti pod 45°C)	40%

Tabulka č. 1
Rozložení teplot vzduchu v prohřívárně sauny ve vztahu k výšce měření a procentu relativní vlhkosti vzduchu

Kromě úmyslného prohřívání dětí, sledovaných v experimentu v délce 15 (!) minut, udává se doba prohřívací fáze saunování v rozmezí 5-10 minut, u nejmladších méně než 5 či jen 3 minuty.

Někteří autoři pokládají děti na lehátko pryčny, dokonce je přikrývají plenou. Jinak saunují děti na klíně matky. Tento způsob považujeme u nás za povinný. Během saunování nemají děti opustit náruč matky.

Ochlazení nevěnovali finští autoři zvláštní pozornost, jen v jediném pozorování je popsáno krátké ochlazení dětí pod 3 roky koupelí ve vaně. U nás ochlazujeme malé děti vlažnou sprchou, dítě je opět v náručí matky.

Zajímavé je sledování chování kojenců v souvislosti s 15 minutovým prohříváním. Polovina dětí byla před saunováním klidná, ale 66 z nich bylo klidných jen zpočátku, později byly neklidné, 13 dětí bylo klidných po celou dobu prohřívání. Další polovina dětí byla před saunováním neklidná a 52 dětí z ní se uklidnilo teprve v saunové lázni; 27 dětí bylo dále neklidných celých 15 minut. Autor usoudil, že neklid způsobovalo příliš dlouhé prohřívání. Metodika saunování českých dětí vylučuje takto dlouhou expozici dětí horku v saunové prohřívárně.

Po saunování byly děti uloženy; 92 bylo klidných, 95 jich hned usnulo, 27 bdělo, ale bylo klidných, 39 jich bylo i po ukončení prohřívání nějakou dobu ještě neklidných. Celou noc však všechny děti prospaly a to i ty, které byly jinak v noci neklidné.

Termoregulační systém dítěte je z mnohých důvodů méně výkonný než u dospělých. Soudí se, že teplota jádra stoupá u dětí rychleji než u dospělých jako důsledek fyzikálních faktorů. Tok tepelné energie je větší vzhledem k větší dimenzi tělesného povrchu dítěte a tenčí podkožní tkáni. Jestliže podle Haycocka činí vztah povrchu a hmotnosti u dospělého 270 cm2/kg, pak pro 1-roční dítě je jeho hodnota takřka dvojnásobná (460 cm2/kg) a u novorozenců málem trojnásobná (640 cm2/kg). Ještě vyšší je u předčasně narozených.

Příjem tepla ve vztahu k rozloze povrchu jeví maximum ve věku kolem 8 měsíců, ale schopnost ztratit teplo pocením je zdá pomalejší. Děti jsou v extrémním horkém prostředí v nevýhodě, protože je také zvýšena produkce jejich metabolického tepla na jednotku hmoty. Tato pozorování do jisté míry ilustrují nedokonalost a labilitu termoregulačních reakcí u novorozenců. Finští autoři se proto postavili proti starobylému zvyku svých krajanek, brát své děti do horka sauny hned brzy po porodu.

Na druhé straně je prakticky okamžité reflexní ovlivnění mikrocikulace v kůži výhodné k zvýšení hyperemie a urychlení cirkulace. Proto v první chvíli prohřívání, kdy je termoregulační slupka nad povrchem těla ještě chladnější než tělesné jádro, dochází k poklesu tělesné teploty i v horkém prostředí saunové lázně, dokud nepřeváží pozitivní teplotní gradient ze zevnějšku.

Ve věku novorozenců (do 28 dnů po porodu) dochází k pozvolnému přizpůsobování se okolnímu světu. Projevuje se nepravidelné dýchání, projevy přestavby oběhu a srdce a výkyvy teploty. Na tuto zátěž přestavby časného dětského věku lze vztáhnout neobvyklé reakce kojenců v saunové lázni, zejména při dlouhé expozici horku. Spočívají hlavně v reakci dýchacího systému.

Rektální teplota stoupá po 15 minutovém prohřívání o 1,36°C, maximum bylo 3,7°C. U dětí starých 16-30 dnů byl průměrný vzestup 1,95°C. Přes relativně větší tělesný povrch nejmenších dětí není vzestup teploty větší než 1,6°C (jako je tomu u dospělých za stejných teplot), ovšem za expozice 10 minut. Při prohřívání, následujícím po předcházející vlažné vodní lázni projevuje se pokles teploty jádra na 36,6°C ještě na počátku prohřívání.

Dýchací frekvence přibývá z 14,5 dechů/min po 10-12 minutách na 27,3 dechů/min a po 15 minutách na 48,6 dechů/min. U všech dětí se po ukončení prohřátí projevilo rychlé uklidnění dechu; po hodině po saunování byla DF stejná jako před ním.

Pozn.
Pokusy se konaly v extrémních podmínkách pokud se týká teploty a délLY jejího působení. Přestože u mnoha kojenců byly nalezeny ohrožující hodnoty (např. vážná porucha dýchání Cheyne-Stokesovo jako projev poruchy dýchacího centra), všechny děti po ukončení vlivu horka dosáhly normálních parametrů. Nedošlo k žádným vedlejším příhodám. Autoři těchto experimentů s novorozenci však sami připouštějí otázku, zda je důležité či obhajitelné provádět pokusy s tak malými dětmi, při kterých lze nalézt málem rozrušující senzace. U nás jsme tyto pokusy neprováděli.

Nevysoký přírůstek pulzové frekvence u neklidných dětí činil +8,5 P/min. a byl vyvolán zřejmě psychickou reakcí. U klidných dokonce poklesla o 4 P/min. Po 15 min. byl vzestup PF o 40 P/min. oproti stavu před saunováním. Kritické hranici pulzů (do 200/min) nebylo převážně dosaženo. Vyskytly se ovšem i značně zvýšené PF (až 270 P/min. Kojenci s vrozenou srdeční vadou měli v horku arytmii.

O pocení a ztrátě hmotnosti nejsou informace, jen to, že výdej potu u novorozence a předčasně narozených zaostává.

Finští autoři konstatují, že neznají důvody, které by opravňovaly vystavovat novorozence saunové lázni. Ani v dalších měsících prvního roku života nelze nalézt důvody, na kterých by bylo založeno užití saunové lázně.

Saunová lázeň je i pro kojence možná, je-li dítě na matčině klíně chráněno před vlivem sálavého horka. Děti snášejí horko jako dospělí, jen se neví, zda je jim příjemné. Je však otázka, zda je nutné vystavovat tak malé děti saunové lázni. Nutnost saunovat před ukončením prvního roku nelze uznat za správné. Nelze zatajit, že doprovázející osoba se musí starat především o dítě a teprve, až je dítě mobilní může se s ním saunovat.

Oproti těmto závěrům finských lékařů se staví praxe saunování s dětmi ve finských rodiných. I u nás víme, že dnes už není potřeba odmítat saunování zdravých nejmladších dětí a priori, jak se ukázalo v klubech „plavání“ s kojenci, protože aplikace moderních poznatků o fyziologických reakcích na efekt termogenní stimulace v saunové lázni a dodržování jejího regulárního postupu dává možnost poznat a účelně a s užitkem modifikovat průběh saunování.

Kriteria postupu saunování českých dětí do 2 let

1. věk

- saunování zdravých novorozenců po ukončení šestinedělí matky je možné, ale potřebné a nutné není;
pro nedostatek zkušeností a ověřených poznatků nedoporučujeme zahajovat saunování i kojenců před půl rokem věku bez lékařského vyjádření a u starších kojenců při jakýchkoli zdravotních potížích;

2. výše teploty vzduchu v prohřívárně

- pro děti kojeneckého věku i starší doporučujeme teplotu vzduchu v prohřívárně do 85°C, měřenou ve výši 175 cm nad podlahou v rohu diagonálně vůči topidlu, v pásmu prohřívání (ve výši 90 – 100 cm) nemá přesahovat 60°C;

3. způsob saunování

- před vstupem do prohřívárny je účelné, možno říci i povinné vlažné osprchování dítěte v náruči jednoho z rodičů;
v prohřívárně je malé dítě zásadně na klíně nebo v náruči jednoho z rodičů či jiné osoby, starší kojence lze uložit na textilní podložku na lehátku pryčny a chránit je tělem před přímým sáláním z topidla, nepřikrývat;

4. expozice teplu

- v našich podmínkách (pokud byly nejmenší děti saunovány) se vždy doporučovala a dodržovala maximálně 2-3 minutová expozice dítěte teplu;

5. délka expozice

- čím mladší dítě, tím kratší je doba prohřívání i ochlazení;
expozice horku kolísá do 3 minut v 1. roce, do 5 minut v 2. roce, hodnoty nad 5 minut jsou u těchto dětí neúčelné, i když nevyvolávají poškození dětského organizmu;

6. reakce dítěte

- pokud je dítě v horku neklidné, musí být v náruči;

pokud se postupem expozice horku objeví neklid, je to známka vnímání intenzivního teplotního podnětu a proto je potřeba ochladit dítěti tvář a nosní vstup vlhkou žínkou nebo dlaní, případně z dlaně vytvořit stříšku před nosním vstupem, neklid dítěte neprodlužovat a odejít s ním k ochlazení;

7. ochlazování

- ochlazení následující po prohřátí lze absolvovat sprchováním v náruči jednoho z rodičů za použití vlažné vody a ukončit krátkým postříknutím těla a končetin chladnou vodou (vynechává se zátylí hlavy a obličej);

8. ukončení

podat nápoj (nejlépe nakojit) a uložit k spánku;

9. frekvence saunování

běh saunování absolvovat jednou, případně jednou opakovat, ne víckrát;
saunovat 1x týdně plně postačuje.

Autorem článku je MUDr. Antonín Mikolášek. Článek je zveřejněn s jeho svolením exlusivně na webu clovecesaunujse.cz.